Den 14 - ostrov Busuanga, Ocam Ocam - ostrov Calauit - ostrov Busuanga, Coron

Ráno Vstáváme hodně brzy 5 45, abychom přijeli do Safari co nejdříve, aby zvířata nebyla z vedra hotová a abychom měli dostatek času na návrat do Coronu. Dáváme snídani - klasika rýže, vajíčko, cola. Platíme za ubytování, večeři, snídani a průběžné pití 1400 PHP a jedem. Dáváme si opět terénní vložku, která je ve dvou na motorce opravdu výživná. Nabereme na místní benzince benzín. Je to stánek, kde mezi sklenicemi opravdové Coca Coly mají Colu zelenou, ta je ovšem určena na zahašení žízně naší motorky.

Protože nemáme mapu odhadujeme cestu k převozu na ostrov, ale tentokrát jsme to odhadli špatně. Zjišťujeme to až když sedíme na lodi a dostáváme informaci od lodivoda, že cesta bude trvat cca hodinu. V průvodci bylo psáno max. 10 minut a zjišťujeme, že jsme sice na správném poloostrově, ale z druhé strany. Po poradě s Maiklem se oba rozhodujeme, že bude lepší se vrátit na motorce zpět a dat tu kratší jízdu na člunu. V tom vedru bychom na člunu asi zdechli, ještě že jsme si přivstali. Přijíždíme a bereme převoz lodí na ostrov, kde podle průvodce mají od roku 1976 žít volně žirafy, zebry, antilopy a další zvířata. Bereme si průvodce, platíme vstup a objednáváme si krmení žiraf, celkem 1500 PHP za oba.  Od krmení moc neočekávám, protože vím, jak to většinou bývá, jako např. krmení slonů v Thajsku. Koupíš si banány dráž jak na trhu a slon to zhltne. Pohunci si vydělají a slona mají nažraného. Průvodkyně hned na začátku nám říká, že gazely a ani antilopy tady neuvidíme, protože místní je vylovily kvůli masu a rohům. Tak to opravdu nechápeme. Postupně nám vysvětluje jak to vůbec vzniklo, že to byl experiment, jestli se v místních podmínkách dokáží aklimatizovat a že zvířata sem byla dovezena, když v Keni byla válka. Aklimatizovat se dokázala, ale zapomněli na pytláky. Přicházíme k otevřené planině a opravdu vidíme volně zebry a žirafy. Je to zvláštní pocit. Nasedáme na střechu Jeepu a dostáváme hrst větví, které dle sdělení mají žirafy nejraději. A opravdu pár se jich odvažuje přiblížit a začínají žrát. 

Tak ohromná zvířata a tak blízko. Dlouhý jazyčisko, tvrdý růžky a nádherný oči. Trvá to snad půl hodiny a opravdu si to užíváme. Naprosto to předčilo moje očekávání. 

Konec, jedeme Jeepem dál, ale už k uzavřeným ohrádkám, kde jsou divoká prasata, opice, krokodýly a pár dalších zvířat. Po hodině to balíme a vracíme se. Přejedeme loďkou zpět. S Maiklem si vyměňujeme mailové adresy a vyrážíme na dlouhou cestu nazpět do Coronu. Najednou zadek motorky začíná trochu cestovat a zjišťuji, že jsme dostali pomalý defekt. No supr, co teď. Vracím se vedle motorky po svých do vesnice a vyptávám se. Jedni místňáci, jako už snad po sté, nám naprosto bezelstně pomáhají a opravují nám defekt. Během opravy si vykládáme s rodinkou a výborně se bavíme. Po opravě jim dám na naše asi 100 Kč, protože nám opravdu vytrhli trn z paty. Až po chvíli mi dochází, proč byli tak překvapeni a rozpačití, když jsem jim dal ty peníze. Byl to jejich cca týdenní plat. Moc děkujeme a vyrážíme dál. 

Ze začátku je cesta výživná, ale od půlky se valí. Dorážíme do Coronu. Jdeme do městečka něco zbaštit. Jak je vedro vůbec nemáme hlad, jen pořád pijeme. Tak kupujeme celý veliký ananas 80 PHP a na náměstí sedíme a přecpáváme se ananasem. Stejně nám půlka zůstane na zítřek na snídani. Jdeme spát.