Den 04 - ostrov Bohol, Tagbilaran-Anda

Vstáváme relativně brzo 7 30 jdeme na snídani. V jednotlivých hrncích jsou různá jídla od ryb, pres vepřové až po mořské řasy, ukážeš ze kterého chceš dostaneš k tomu rýži případně nudle. Cena dvou jídel včetně pití 150 PHP. Na báseň o, vracíme se k rezortu, kde už čeká domluvená motorka. Jeden bágl necháváme na recepci, druhý s nejnutnějšími věcmi Maruš na záda a jedem. Motorka Honda 150 si to líně rozjíždí po vesnici a já zjišťuji, že mám buď úplně prázdnou nádrž, nebo porouchaný ukazatel. Bereme benzin, UF ukazatel funguje. 

Je před námi cíl pláž Alona na hlavním ostrově Bohol  145 km daleko. Fičíme krajinou a naráz betonová cesta končí, pokračuje ujetý štěrk. Na to že je to hlavní cesta na ostrově…. Zastavujeme drobné občerstvení, pivo, sprite a jedem dál. Okolo poledne dostáváme hlad. U jedné restaurace, no spíše chýše jsou naskládaný tři Jeppeny (předělané Jeppy z druhé světové války na autobusy, tím že je prodloužily a daly sedadla. Amíci jim to tady nechali, když se stahovali). 

Z toho usuzujeme, že by to mohla být dobrá restaurace. Vycházíme dovnitř a nastává ticho, jen televize v rohu hraje. Všichni na nás civí, jak kdyby od války se tady bílej neobjevil. Sedáme a jdu vybrat jídlo k okénku. Pozoruji, že většina pokukuje po Maruš. Ještě aby mi ji tu sežrali. Jíme jakési maso s rýží, raději se nepídím z čeho je. Neodvažujeme se vytáhnout ani foťák, tak to cvaknu alespoň zvenku. Pokračujeme podél pobřeží a snažíme se nasávat místní atmosféru. Na konci cesty Maruš zjišťuje, že si špatně namazala část ramene a že ho má totálně spálené. Na konci cesty naslepo odbočujeme podle cedule k nějakému resortu. Probíhá prohlídka místa a zjišťujeme, že lepší rezort a kór za tu cenu (1400 PHP) jsme najít nemohli.

Nádherné jak z katalogu dvě malé bílé pláže, přikryté palmami, okolo altánky na posezení a hlavně zjišťujeme, že jsme v celém rezortu SAMI. Užíváme si odpoledne, které se dá tak maximálně představit. Koupačka ,  šejk, koupačka lenošení v neopakovatelné atmosféře.

Na podvečer se rozhodujeme navštívit hlavni pláž Anda beach. Přijíždíme, parkujeme motorku přímo na pláži a jdeme se projít po cca 2-3 km dlouhé široké pláži. Je podvečer a po pláži probíhají male děti místňáků a je opravdu zajímavé je pozorovat, jak si bezstarostně hrají. Je tu opravdu živo, ale jinak než jsme čekaly.

Turisti jsme tu jen my a na každém kroku je slyšet to jejich pověstné "Hi", každé druhé dítě volá a mává na pozdrav a kupodivu i mnoho, mnoho dospělých. Tento jev pozorujeme po celou dobu výletu, vyvolává to velmi přátelskou atmosféru. Z pláže se vydáváme na velmi poklidnou projížďku místní vesnicí. Velmi rozšířená zvyklost je na Filipínách grilování různých mas na špejli, takovej špíz z jednoho druhu masa bez zeleniny. 

Toto je velmi rozšířené po celých Filipínách.U jednou takového grilu zastavujeme a vzbuzujeme už tradiční pozornost. Všichni po nás pokukují a sem tam někdo se snaží lehce konverzovat. Panuje tu velmi "vysmátá" atmosféra. Objednáváme 5 ks špejlí s různými masy a čekáme, až je ugriluje. V tom zahlédnu jak si místňák objednává něco jiného. Neodolám a jdu se podívat. Kuřecí nožky. Ale né jako u nás, pěkně stehýnko a úseklý pařátek. Stehýnko chybí, zato pařátek putuje na gril. Zbaštíme špejle, celkem to ujde a přichází pařátek. Maruš to nedá, ale já říkám vyzkoušet se musí vše. 

Koušu do toho jak vzteklej, ale k jídlu kromě kůžičky a jedné malinké šlachy nic není. Nechápu co jim na tom chutná. Možná to jsou zbytky z kohoutích zápasů, které jsou tady velmi rozšířené. Rozloučíme se se stále početnější veselou skupinkou a pokračujeme do resortu. Projíždíme jednou vesnicí, když v tom je zacpaná  ulice lidmi. Zastavujeme a jdeme se podívat co se děje. Vedle cesty je betonové hřiště a na něm se odehrává basketbalový zápas. Samozřejmě neodolám a jedem sledovat. Koukám s úžasem, protože tento zápas má pro mě několik naprostých něj. 1- všichni hráči nají max. 175 cm. 2 - někteří z nich hrají i v pantoflích s řemínkem 3 - mají tři rozhodčí (to se nám nikdy nestalo) 4 - místní komentátor live komentuje zápas 5 - mají návštěvnost okolo cca 200 lidí (taky se nám to nestalo) 6 - fandí se tu jak kdyby se hrálo finále NBA 7 - občas je přerušena hra protože projíždí nějaké vozidlo 8 - skoro každý hraje v jiném dresu, takže se porad nemůžu zorientovat kdo, s kým vlastně hraje. Opravdu toto jsem ještě neviděl. 

Jelikož stojím u jedné z laviček a všechny včetně hráčů převyšuji minimálně o 20 cm, otáčí se na mě a postupně si na mě ukazují, že bych byl draftován v prvním kole? Všichni se tomu smějeme a dozvídáme se, že je to zápas mužů, dvou sousedních vesnic. Opravdu takovou atmosféru jsem ještě nezažil. Zápas končí a my dorážíme na resort a zjišťujeme, že děti z nějakého tábora mají na pláži noční program, mají rozdělaný ohně a hrají různé hry. Chvíli je pozorujeme a jdeme spát.