Vstáváme v 8 hod místního času, a protože místňáka Jozepha máme domluveného až na 10 hod jdeme na snídani. Dáváme si jejich typickou snídani velká mísa husté polévky s nudlemi, vajíčko a rohlík podobný našemu preclíku, platíme 60 HK$. Máme skoro hodinu čas, tak jdeme se podívat do Kowloon parku. Je to moc hezký park uprostřed toho frmolu, je tu i malá ZOO, vnitřní i venkovní koupaliště a všude možně plácky v zeleni, kde cvičí Thaj-ťi. Odcházíme, 5 minut před domluveným srazem dorážíme na domluvené místo. Nastává čas očekávání, společně typujeme, který z davu je ten náš. Nakonec u nás zastaví takový intelektuální střízlík, no vlastně na Číňana relativně vysoký, ještě nemám míru v oku.
Po cca 15 minutách jsme domluveni na hrubém itineráři. Vyrážíme na metro směr květinový trh. Během cesty probíhá konverzace na téma práce, rodina… Dorážíme na květinový trh a iniciativy se ujímá žena, kytka sem, kytka tam, všude kam se podívám. Probíhá focení u orchidejí (její oblíbené), po chvíli to
začíná byt nuda, velím ústup směr ptačí trh. Dorážíme do malinké uličky, kde v klecích se tísní pro nás né příliš atraktivní ptáci. V jedné sekci jsou malé klícky a v nich malý hnědý pták, prostě takovej náš vrabec. Když Jozephovi říkám, že nám tito běhají po zahradě celý den, nedůvěřivě se na mě otočí a říká mi, že to je nejdražší pták na trhu. Chvíli přemýšlím, jestli nebudu do Číny dovážet vrabce, to byl kšeft. Pokračujeme na Lady market, všechny tyto trhy jsou v jedné čtvrti, takže naštěstí to nejsou žádné dostihy. Pro Lady market je hlavni prodejní den sobota, což je dnes, avšak až za pozdního odpoledne, takže teprve chystají stánky a my to v rychlosti procházíme. Jdeme na oběd. Jozeph vybírá japonskou restauraci a podle obrázků vedle rozsypaného čaje objednáváme jak jinak než nudle s kusem masa porodnému pečenému bůčku. Přináší jejich čaj k jídlu. Protože mám žízeň hned se do něj pouštím a zjišťuji, že je to pro evropana jako já skoro nepitelné. Bez cukru, hořké jak čert, no nakonec to dávám. Trochu se začínám strachovat o jídlo, aby to nebylo něco podobného. Kuchaři za sklem připravují jídlo pomocí sekáčku tak, že by jim mohl závidět kdejaký samuraj. Přináší jídlo a musím říci, že něco tak dobrého jsem již delší dobu nejedl. Vdechnu nudle, maso a posílám své chuťové buňky na dovolenou, dnes si to zaslouží. Úžasné. Platím za tři 180 HK$ a vyrážíme směr nábřeží, kde jsme byly včera. Kousek vedle promenády hvězd je zastávka pro lodní dopravu Ferry, která přepravuje mezi pevninou a Honk King Island. Kupujeme žetony á 3 HK$, ty letí do turniketu a v okamžiku jsme na lodi, která míří k druhému břehu.
Vysedáme pod nejvyššími mrakodrapy na ostrově a jediná cesta nás vede do vnitra jednoho z nich. Jelikož navigačně absolutně důvěřuji Jozephovi, tak moc nedávám pozor co se navigačních cedulí týče, ale zpětně si uvědomuji, že bych byl zmatený jako Goro před Tokiem, protože ta změť směrů, nadchodů, podchodů uvnitř budovy bez opěrných bodů, je strašná. Nakonec nás to vyhodí kdesi na ulici u jediného staroanglicky vyhlížejícího domu na ostrově. Dozvídáme se, že to byl dům bývalého anglického gubernátora a že jeho socha je hned vedle mě, no takovej nasranej starej dědek. Jdeme na jednu z místních atrakci - dvouposchoďová šalina.
Vstupujeme zadními dveřmi, no dveřmi, dírou bez dveří, zato s turniketem. Postupujeme samozřejmě do druhého patra, ale ouha, druhé patro je děláno snad pro nějaké mikrolidi, ohýbám hlavu - nestačí, hrbím se - nestačí, tak povoluji v kolenách - tak toto nedám. Naštěstí se opodál uvolňuje místo, tak beru čáru směr volný flek, po cestě se stejně dvakrát bouchnu do hlavy, protože v tomto připosraným postoji se opravdu chodit nedá. Beru místo. Sice opodál stoji starší paní, ale má smůlu, má být rychlejší. No výhra to není, protože nohy se tam stejně nevejdou, tak alespoň vystrkuji ruku z okna. Jak po chvíli zjišťuji, tak to nebyl úplně ideální nápad, protože ačkoli sedím vpravo, tak díky tomu, že se tady jezdí vlevo, lízá moji ruku protijedoucí tramvaj. Mezery mezi tramvajemi jsou opravdu minimální - jako vše tady. Tak vystrkuji místo ruky hlavu, abych viděl, až pojede další, jen doufám, že až pojede, tak ze mě žena v okénku nepřidrží.
Vystupujeme. Do kasičky u řidiče máme vhodit á 2,3 HK$, vhazujeme 6 a jdeme na pozdní oběd. Po obědě jedeme stejnou trasu zpátky, ale to už chytám místo v první lajně nahoře, takže si to užíváme. Doháníme tramvaj před námi a zastávku co zastávku zastavuje tramvaj za druhou tramvají s 10 ti cm mezerou. Vzadu sedí opravdu pěkná Číňanka a píše SMS zprávu, klidně si ji můžu přečíst na každé zastávce co píše, jen kdyby to nebylo v rozsypaném čaji. Po chvíli zmerčí že ji pozoruji a začíná usměvavá mimoverbální konverzace. Nevím, jestli se usmívá, že jsem jí sympatický, nebo se směje tomu dvoumetrovému, bílému hovadu, co se napresovalo do mikrošaliny. Tipoval bych to na to druhé. Nicméně po chvíli do mě začne drbat žena, že bych měl sledovat to krásné okolí a né tu zmalovanou, připrclou Vietnamku, nebo co. Stejně vystupujeme. Jozeph nás zavádí na autobusové nádraží pod mrakodrapy a po chvíli nalézáme náš autobus č. 15 který nás má zavést na další zdejší atrakci vyhlídkové místo Peak ze kterého je výhled na cely Honk King Island, kanál a pevninskou část. Po 20 minutách jízdy serpentinami vzhůru, s krásnými výhledy, dorážíme do cíle. Vidím zmrzlinu, a protože jsem vyprahlý objednávám jeden kopeček. Je drahá jak čert 26 HK$, ale co dávám si jeden. Při placení po mě chce ale 41 HK$, když se ptám, proč ukazuje na cedulku kde je napsáno - 7 za kornoutek a 8 pro psa. Nevím, zda s tím psem je to nějaká místní sranda, nebo opravdu na nějaký útulek, nicméně kopeček za kilo byl asi můj rekord. Stmívá se a nastává čas pro moje fotografické umění. Připevňuji foťák na stativ a dobrou půlhodinku se snažím zachytit opravdu neopakovatelný noční výhled na supermoderní velkoměsto, propojené s tradiční čínskou kulturou s prvky anglického vlivu.
Jozeph a žena už netrpělivě přešlapují, tak se nad nimi slituji a balím to. Jozeph nám navrhuje, že je možno tuto horu obejít a ze to nevezme ani hodinu. Souhlasíme, vyrážíme. To ale netušil, že na této cestě jsou vyhlídkové místa a že věhlasný fotograf z Rozdrojovic se bude na každém zastavovat a fotit.
Z hodinové procházky se stává dvouhodinová, ale alespoň máme vice času na konverzaci. Čím vice informací od Jozepha získáváme, tím vice se ujišťujeme, že se v Česku oproti nim včetně "klasické" Číny se máme jak prasata v žitě. Od poplatků v nemocnici, počet dnů dovolené (12), přes možnosti studia a poplatků za něj.... Prý zlatý komunismus…. Jediné co je v Honk Kongu lepší, že odcházejí v 55 ti letech do důchodu. Jen nevím, zda všichni, či jen státní zaměstnanci (Jozeph pracuje v charitě a před tím byl učitel). Přicházíme zpět a chceme jít na další atrakci, a to tramvaj vedoucí sem na vrchol. Tato tramvaj jede v úhlu tak cca 25°. Prý je jediná na světě, s čímž nemohu souhlasit, vždyť na Petřín vede podobná, jen nevím kdo jezdil dřív jestli praotec Čech, nebo Čingischán. Bohužel je tu veliká fronta, tak nasedáme znovu na autobus a vracíme se zpět k trajektu. Nasedáme na Ferry, pokračujeme metrem k autobusové zastávce ze které Jozephovi jede autobus domů. Bude se drkocat ještě hodinu, protože byt ve městě si nemůže dovolit, tak žije v malém bytě na předměstí o velikosti cca 30 m2, který stejně vyšel na 3,5 mil Kč. Vybavujeme do po flaštičce Becherovky a hruškovice a on nám za to malém utrhne ruku a ještě nám 5 minut děkuje. Ruku bychom mu měly spíše trhat my, protože byl úžasný. Je 10, chvíli se ještě motáme v okolí našeho hotelu, dáváme večeři v jedné zapadlé místní restauraci. Přicházíme na hotel a domlouváme si ubytování na zpáteční cestu. Chtěly jsme původně změnit hotel, ale protože v době našeho návratu se zde konají sportovní hry, ve kterých mezi sebou soupeří místní okrsky a je o to zájem i z diváckého hlediska, jsou zdejší lacinější hotely plné. Musím bohužel do bankomatu, protože záloha na pokoj mu nestačí, chce zaplatit celou částku hned. OK, vybral jsem ještě s rezervou a jdu to domluvit. Zajímavé je, že ve chvíli, kdy má člověk hotovost v ruce, tak tomu recepční rozumí, i když neumí anglicky. Jdeme spát. Zítra nás čeká přelet na Filipíny do města Cebu a dále lodi na ostrov Bohol.
Žádné komentáře:
Okomentovat