11.4.2013 - 29.4.2013
Přejezd z Brna do Prahy dle plánu. Naštěstí opravy na D1 ještě nezačaly, takže s 3 hodinovým předstihem necháváme auto na odstavném parkovišti a nasedáme do přistavěné dodávky a ta nás za 15 minut vyhazuje u terminálu pro odlet. První drobné napětí přichází, když pokládáme naše malé batohy na pás vedoucí na rentgen. Máme nakoupeny malé lahvičky (á 50 ml každá, 5*2 ks -tj. 0,5 l) s alkoholem, Becherovku a Hruškovici. Budou sloužit v případě nouze, nebo jako prezent. Nic se neděje, tak beru batoh a mizím rychlejším krokem pryč, dokud si to nikdo nerozmyslí. Nasedáme na letadlo směr Amsterdam. Na přestup máme cca 45 min, tak po drobném úprku na mimoevropský terminál, odhadem 2 km, sedáme na letadlo Boeing 747. Po několika marných pokusech usnout, dvouch jídlech a snad stovkou naprosto nefunkčních protaženích dosedáme po cca 11 ti hodinovém letu na letišti v Hong Kongu přesně na čas. Hledáme autobus A22, který jede přímo před náš dopředu zamluvený hotel…. Kupodivu autobus se nám podaří najít bez větších problémů, avšak problém je ten, že lístky se nekupují přímo u řidiče, ale hází se přesná hotovost do schránky u řidiče. Po výběru z bankomatu opravdu drobné na vhození do kasičky nemáme a 1000 HK$ (2500 Kč) se mi opravdu házet řidiči do kasičky nechce. Vystupuje a jdeme koupit lístek, který se vhodí místo peněz. Autobus samozřejmě ujíždí, tak 20 minut pozorujeme obří kolosy startující přímo nám nad hlavami. Autobus jede zhruba hodinu, cestou míjíme jejich obytné domy, které dosahují pro nás neuvěřitelných cca 60-ti pater a že jich je. Dále míjíme kontejnerové překladiště, které se jen těžko popisuje, protože ten počet kontejnerů je opravdu ohromující.
Přejezd z Brna do Prahy dle plánu. Naštěstí opravy na D1 ještě nezačaly, takže s 3 hodinovým předstihem necháváme auto na odstavném parkovišti a nasedáme do přistavěné dodávky a ta nás za 15 minut vyhazuje u terminálu pro odlet. První drobné napětí přichází, když pokládáme naše malé batohy na pás vedoucí na rentgen. Máme nakoupeny malé lahvičky (á 50 ml každá, 5*2 ks -tj. 0,5 l) s alkoholem, Becherovku a Hruškovici. Budou sloužit v případě nouze, nebo jako prezent. Nic se neděje, tak beru batoh a mizím rychlejším krokem pryč, dokud si to nikdo nerozmyslí. Nasedáme na letadlo směr Amsterdam. Na přestup máme cca 45 min, tak po drobném úprku na mimoevropský terminál, odhadem 2 km, sedáme na letadlo Boeing 747. Po několika marných pokusech usnout, dvouch jídlech a snad stovkou naprosto nefunkčních protaženích dosedáme po cca 11 ti hodinovém letu na letišti v Hong Kongu přesně na čas. Hledáme autobus A22, který jede přímo před náš dopředu zamluvený hotel…. Kupodivu autobus se nám podaří najít bez větších problémů, avšak problém je ten, že lístky se nekupují přímo u řidiče, ale hází se přesná hotovost do schránky u řidiče. Po výběru z bankomatu opravdu drobné na vhození do kasičky nemáme a 1000 HK$ (2500 Kč) se mi opravdu házet řidiči do kasičky nechce. Vystupuje a jdeme koupit lístek, který se vhodí místo peněz. Autobus samozřejmě ujíždí, tak 20 minut pozorujeme obří kolosy startující přímo nám nad hlavami. Autobus jede zhruba hodinu, cestou míjíme jejich obytné domy, které dosahují pro nás neuvěřitelných cca 60-ti pater a že jich je. Dále míjíme kontejnerové překladiště, které se jen těžko popisuje, protože ten počet kontejnerů je opravdu ohromující.
Vystupujeme přímo u hotelu, vcházíme, a nestačíme se divit. Hotel, který snad pamatoval ještě začátek kolonizace Angličany, špinavé chodby, rozbité podlahy, všude šero. Nacházíme recepci v prvním patře. Recepční malý, starší, energický Číňan nás zdraví tak že si skoro rozbije hlavu o stůl. Nastává okamžik pravdy, vytahuji potvrzení o platbě přes Airbnb a předkládám v domnění, že se Číňan chytí. Omyl č. 1. Prvně si myslí, že mu snad dávám nějaký prospekt, no nic, nastupuje moje rok pilovaná angličtina, v domnění, že snad každý recepční by mel umět aspoň trochu anglicky. Omyl č. 2. Vypadlo z něj akorát Hello. Pokus o němčinu, či Italštinu jsem předem vzdal. Nastává čas na mezinárodní opičí řeč. Po pěti minutách nám stále tvrdí, že nic rezervováno nemáme, a že můžeme zůstat max. do zítřka a pak že má stejně plno a že nic jsme neplatily. Po cca 15 ti minutách už to ve mě opravdu vře a z malého energetického Číňana se stává malý zasraný Číňan. Naštěstí se objevuje další Číňan jako zájemce o pokoj, který umí nejen Hello, ale dokonce umí i anglicky počítat a pár dalších slov. V konverzaci se posunuje dále, pokoj opravdu zamluvený máme, ale musíme doplatit zhruba jednou tolik. Po několika marných pokusech o vysvětlení, že máme přes internet, zaplaceno vše, vytahuji svůj poslední trumf, a to telefonní číslo na jednoho Místňáka Jozepha, se kterým jsem si dopisoval ještě před odjezdem a ten že by nás protáhl po Hongkongu. Po telefonu mu vysvětluji co se nám přihodilo a předávám telefon recepčnímu. Jako mávnutím proutku, se stává z doplatku vratná záloha na klíč a malý hodný Číňan nám ukazuje náš poměrně útulný pokoj, který sice má rozměr cca 2x3 m + 1.5 m2 koupelna, ale máme kde spát. Po zhruba hodinovém boji vyrážíme do města.
Je příjemných 20 C, takže to bereme hlavní ulicí Nathan road přímo na nábřeží. Postupně si procházíme vyhlášenou promenádu hvězd, ale mám problém rozeznat české herce, natož nějakého Ping, Pong či Wong. Takže nacházíme pro nás rozeznatelnou hvězdu s otiskem Jacky Chuanga a sochu Bruse Lee-ho. Probíhá klasické focení a následuje oznámení mé drahé polovičky, že má hlad. Na celé promenádě nacházíme jen tři stánky, ve všech ale prodávají pouze lisované olihně nakrájené na nudličky. Oliheň neoliheň nabírá směr do Starbucks. Ponechávám ji svému osudu a jdu se pokoušet vytvořit nějakou fotku, co by měla alespoň nějakou úroveň. Po vytvoření pár fotek ze stativu ke mě přichází domorodec, který má opodál postavený na stativu svůj foťák (proti kterému ten můj vypadá, jak kdyby byl vyrobený za vlády France Klacka) a pokouší se mi svou Kantonštinou vysvětlit, že to dělám asi špatně. Všechno mu odkejvu a s výrazem "díky kámo, bez tebe bych to nezvládl" opouštím vyhlídkový bod nad promenádou. Je noc a mrakodrapy na protějším břehu na Honk Kong Island se rozehrávají všemi barvami.
Od páru sledujících hru světel se dozvídáme, že v 8 pm začíná Laser show na mrakodrapech. Probíhá hledání nejlepšího místa pro focení noční show a ve volně chvíli pozorujeme bárky proplouvající mezi ostrovem a pevninou. Show začíná. Ke stávajícím světlům se přidává pár směrových, sem tam Laser.
Hezké, ale Disney Land to není.
Stačilo. Opouštíme nábřeží a vracíme se do rušných uliček směrem k hotelu. Probíhá nákup námi oblíbených ovocných Shakes a večeře v místní restauraci, kde objednáváme jak jinak než - nudle. Po cestě do hotelu je nám ještě nabídnuto 8x originální Rolexky, 5x ušití obleků a 2x návštěva gay baru, je to divné, ale vše odmítáme. Jak by řekl Bolek : "Jak ty kurvy šikmovoký poznaly, že jsem cizinec?" Jdeme spát, zítra nás čeká náročný den.
Žádné komentáře:
Okomentovat