Den 07 - ostrov Cebu, Cebu-ostrov Palawan, Puerto Princesa

Ráno jdeme na snídani na terasu v 8 mém patře a kocháme je při jídle výhledem na město, je 27°C - paráda. Balíme a bereme taxík na letiště. Letadlo odlétá včas a po dvouhodinovém ledu dosedáme na letišti v Puerto Princesa. Bereme tricykl a dorážíme do vytipovaného hotelu. Plno. Je to poprvé co jsme se setkali s tím, že by měli mimo turistickou sezónu někde plno. Ptáme se na konkurenci a posílá nás o ulici dále do resortu Casa Linda Inn 1200 PHP. Pěkný komplex dřevěného domu do tvaru U a uprostřed nádherná zahrada s altánkem. Ubytováváme se a jdeme si půjčit motorku. Máme namířeno na krokodýlí farmu Palawan Wildlife Rescue. Je to asi 20 km, tak si po cestě dáváme oběd hrnec nudlové polévky. Přijíždíme na farmu, vstupné á 40 PHP . Procházíme s průvodcem a hned na začátku je vystavena kostra a kůže pěti metrového Macka, kterého museli odlapit, protože žral místní rybáře. Celou dobu procházíme okolo plastových kádí, kde je v půlce voda a na druhé půlce jsou malí krokodýli. 

Na konci je jeden macek, stejný jak vystavená kostra. Když se v průběhu přednášky dozvídáme, že krokodýlí kůže je použitelná pouze mezi 3-5 ti lety, je mi jasné proč všichni krokodýli jsou tak malí a pouze jeden pro turisty. Jsou to normální krokodýlí jatka. Nevím, proč se to jmenuje Palawan Wildlife Rescue. Přicházíme na konec, a je tu možnost vyfotit se s krokodýlem. Všichni se bojí a já si říkám, kolikrát se mi zadaří podržet si krokodýla a jdu na to. Jsem překvapen jak měkký a příjemný na dotyk je mladý krokodýl.

Po mě se už odvažují další, ale když zjišťuji, že za foto s krokodýlem máme zaplatit na jejich poměry nehorázných 200 PHP, utvrzuje mě to vtom, že je to jen továrna na prachy a jatka. Sorry pokud se mýlím. 











Vracíme se zpátky do Puerto Princesa. Nacházíme nábřeží, kde se nachází velké množství stánků a probíhá tu soutěž krásy psů. Je strašný vedro a opravdu se divím, že se těm psům chce vůbec hejbat. Všichni psi na ulici se válejí, jen ti krasavci se musí ohánět. Je to jak mezi lidmi :-) . Je tu jedna zvláštnost, od každé rasy je tu jen jeden, či dva psi a už na první pohled to nejsou oproti našim výstavním psům zadní šampióni. Pravda je, že oproti těm vořechům na ulici to jsou prudcí elegáni.

 Kupujeme naše oblíbené Buko 20 PHP (šťáva z mladých kokosových ořechů, rozmixovaná dužina, kondenzované mléko a samozřejmě ledová tříšť). Sladké jak cecek, ale super osvěžující. Sedáme na panket lemující moře a sledujeme, jak místní děti jezdí na vypůjčených kolech z místní půjčovny, kde jich mají odhadem 400. 

Buko, repete a repete a je tma. Jedem do resortu. Po cestě ještě nakupujeme Tanduay (místní rum z cukrové třtiny) a Kolu a usedáme na zahradě resortu. Vypijeme pár skleniček na dobrou noc a jdeme spát.