Ráno si
přivstaneme protože Jeepney odjíždí už v 8. Přicházíme na místo odkud vyjíždí a
už tam stojí. Házíme bágle na střechu a lezeme za němi. Jeepney je sice
poloprázdný ale dole jezdí jen slaboši, drsňáci nahoru.
Následuje parádní jízda
jak když jsme jeli sem, akorát s tím rozdílem, že Jeepney je tak o půl metru
nižší, takže problém s větvemi není tak veliký. Nicméně Maruš nenechává nic
náhodě a na ruku si nazouvá tenisku na odrážení větví, měkota, já to cestou sem
dělal hlavou.
Po hodině parádní jízdy dorážíme do Roxas, kde po půlhodinové
přestávce přesedáme do vanu (9 ti místná dodávka) a vyrážíme směr El Nido. Po
hodině jízdy končí betonová cesta a pokračuje uježděná hliněná cesta se
štěrkem. Po cestě by se dalo celkem v pohodě jet, jen kdyby nám místo našeho
řidiče neposadily za volant Michaela Schumachera. Já nemám problém s rychlou
jízdou na štěrkovém povrchu, ale to co předvádí náš řidič se nedá moc
komentovat. Hrne to výmol, nevýmol, že začalo pršet tak, že pan Somr se svým
výrokem "Chčije a chčije“ by byl úplná nula, ho nemůže vůbec zpomalit,
projíždí hlubokými kalužemi, aniž by se jim snažil vyhnout, sedím úplně vzadu a
rány do podvozku jsou tak veliké, že se občas ohlížím, jestli za námi na
silnici neleží naše zadní náprava a já nebudu drhnout prdelí po silnici. Jediný
co mě drží v autě je klimatizace nastavená tak na -10°C, protože jsem úplně
zmrzlej a nemůžu se moc hejbat. Dorážíme a já mu s radostí odevzdával á 400 PHP
za osobu. Bereme tricykl a necháváme se zavést do vytipované ubytovny. Ubytovnu
Alternative jsme zvolili díky poloze, ceně a pozitivní recenzi v průvodci.
Volný pokoj mají za 700 PHP, tak si ho jdeme prohlédnout a opravdu vedle velmi
pěkné restaurace v patře je pokoj, čistý, větrák, bereme. Vybalíme a Maruš že
si odskočí. Po pěti minutách přichází, a že ať se jdu podívat na koupelnu se
záchodem. Jdu. Týý vole, jak v prvobitněspolé. Sprcha kentus, skoro neteče a je
jen studená, dveře sem nejsou dveře, ale jen takové vrátka od 0,5 m do 2 m,
takže kdokoli okolo 2 m vidí dovnitř (ještě že jsou tu všichni tak mrňaví),
záchod hned vedle bez jakékoli stěny, či přepažení, na stěně nápis, že použitý
záchodový papír se nesmí házet do WC, ale do krabičky před mísou, taky dobrý,
splachování nefunguje, tak je tu kýbl na vodu s miskou na splachování, má to
drobný problém, napustit kýbl trvá tak 10 minut, a vlézt sem holou nohou vůbec
nepřichází v úvahu. No, s Maruš se
shodujeme, že tentokrát jsme to přehnali, ale že to dvě noci přežijeme. Jdeme
vybrat výlet na zítřek a domluvit převoz na pozítří. Tento úkol se daří, ale
při postupném procházení města zjišťujeme, že El Nido je jedna velká tragédie.
Městečko,
od kterého jsem si nejvíce sliboval a uvažoval jsem, že bychom tu mohli strávit
i vice dní, se nám protiví čím dál víc a rozhoduje se, že odtud co nejdříve vypadneme
a potvrzujeme loď na pozítří. Špinavé, stísněné, hlučné, předražené městečko si
nás opravdu nezískalo. Nebýt v průvodci tak vychvalovaných výletů do okolí,
vypadli bychom ještě tento den. Zatím největší propadák našeho výletu. Dáváme
večeři v Art café za 180 PHP pouze jedno jídlo bez pití (za to bychom jinde
měli celou večeři), celkové platíme 420 PHP a jdeme posedět na pláž. Bohužel
pláž je narvaná asi miliardou lidí, všechny restaurace našlapány a my si
pokoušíme představit, jak to tu vypadá v hlavní sezóně, když teď je vedlejší.
Kupujeme rum s kolou a po hodině jdeme raději spát. Zítra nás čeká výlet za
místními specialitami, tak na to jsem opravdu zvědavý.
Žádné komentáře:
Okomentovat